Avantime news na Blog.cz

Ano, vím, že bych se měl věnovat tématu, které jsem slíbil naposledy, ale tajemný žlutý sporťák zatím načerpá síly na příště. Místo něho se budeme věnovat nástupci krále opravdu ostrých hot - hatchů, který by se podle posledních informací měl představit už na letošním ženevském autosalonu.

Je pravda, že firma RenaultSport nasadila současným modelem laťku množství chilli v žilách ostrého Méganu opravdu vysoko. Proto tvorba jeho nástupce znamená pro jeho výrobce velkou výzvu. Ostatně model, jehož některé prvky možná uvidíme i na sériovém provedení, jsme již viděli...

Tento brutální speciál si dokázal od doby svého představení loni v Paříži vydobýt respakt nejen na poli motorsportu, ale i v srdcích mnoha příznivců rychlé jízdy.

Žlutý dravec by se mohl stát součástí velkého poháru Eurocup Megane Trophy a po pracovní době drtit Poršáky na okruhu...když může být s Caymannem S srovnáván Mégane R26R, tak proč ne tento unikát s pohonem zadní nápravy, na kterou se přenáší síla motoru o objemu 3,5 litru a výkonu 265 kw...

Do série se dostane jen třídveřové Coupé (pětidveřovou verzi prý firma zamítla). To samozřejmě vůbec není na škodu. Už tak dosti šarmantní design klasického Méganu Coupé bude jistě doplněn slušivým továrním tuningem, ale jistě nebude nic kýčovitého, jako u mnohých konkurentů.

Je celkem jasné, že se bude jednat o výjimečný automobil. Srdcaři sportovní atmosféry, skloubené s efektním designem jejich hlavních plechových (i když, kompozit je kompozit) aktérů si jistě příjdou na své...

Takže žlutý roadster si to přivalí příště... ;-)

V prvé řadě bych Vám všem popřát příjemné prožití roku 2009 a mnoho úspěchů v pracovním i osobním životě...

Věc druhá - dnes přicházím s novou rubrikou, která bude mapovat vše, co se týká automobilových studií. Připomeneme si i ty nejvýznamější koncepční automobily, které kdy spatřili světlo světa.

Koncepční automobily jsou častou ozdobou každé motoristické akce, mezi které patří hlavně autosalony. A ruku na srdce, dokážete si představit pořádný autosalon bez kvalitní automobilové studie? Já tedy rozhodně ne!

Tyto automobily velmi často definují nová pravidla a předvedou světu nová technická i designová řešení, která se perspektivně s úspěchem používají v sériové produkci. Někdy se jedná o skutečně převratná řešení, jindy zase jen o pouhé designové prvky...

Tyto skvosty stojí automobilky miliony Eur a všude, kde se objeví, sklidí vždy úspěch a skálopevný respekt. Téměř v každém případě se jedná o pouhý jeden vyrobený kus.

I tyto automobily mají velmi dlouhou a pestrou historii jejich vývoje. I tomu se zde budu věnovat. Těšte se na nemalý počet automobilových skic s povedeným renderingem, spekulace (často i mé) o příští podobě automobilů, verdikty designérů a nemalý počet anket.

Těším se na Vás!

Tak je to opět tady. Ale říkám si, že to uteklo až moc rychle...

Prvně bych chtěl poděkovat všem, kdo navštívili můj (stále ještě poměrně skromný) blog. V následujícím roce se budu snažit vychytat co nejvíce chyb a doplnit více informací.

Všem blogerům (a nejen jim) přeji krásné prožití vánočních svátků, plných klidu a míru.

S pozdravem

Několik dnů, strávených projížděním autosalónů, pročítáním časopisů, skic a fotografií vyůstilo v drůhý díl přehledu nejpovedenějších sériových designů za letošní rok. Ve druhém (a zároveň posledním) dílu dokončíme stabilně definované automobilové kategorie a zaměříme se na speciální bonusy, kterými budou designová překvapení a omyl roku. Obzvláště u druhého jsem notnou chvilku přemýšlel, který produkt umístit do této nepříliš lichotivé role. Nebyla nouze ani o pečlivé rozhodování, protože i ve druhém dílu jsem objevil dva a více finalistů, zejména mezi SUV.

Automobil zvučného jména s neméně hodnotným designem se umístil na prvním místě z důvodu jisté originality, která tímto vozem oplývá jak na exteriéru, tak v interiéru. Na první pohled zaujme poměrně členitá příď, doplněna dynamickým profilem a dovršena stylovými, barokně tvarovanými zadními svítilnami, linoucími se vertikálním směrem, jak je už u Volva zvykem.

Interiér se nese plně v duchu svých soukmenovců z rodiny Volvo. Ladná, tenká středová konzole, vyvážené linky a příjemná útulná atmosféra prostě dělají své. Avšak v některých barevných kombinacích může tato oáza klidu vypadat nesourodě. Je tudíž vhodné interiér XC 60 vkušně barevně sladit.

Třetí model z pera mistra Picassa nabídne vysokou originalitu exteriérového designu, který kombinuje novodobý styl Citroënu s dosud neprobádanými vodami. Model miniMPV se v této značce objevuje poprvé. Zatímco příď mě svými dvěmi bradami nijak výrazně nenadchla, zbylé (spíše obecné) pojetí karoserie je stylové a originální. Profil můžeme s klidem označit za vyvážený a nekontroverzní. Musím také připomenout zajímavý, tenký A - sloupek, který byl použit i na větším členu rodiny Picassových.

Interiér. Kombinace vkusně sladěných tvarů a materiálů. I když osobně bych černou barvu v horní části přístrojovky nahradil třeba cihlovou a stejným odstínem bych doladil zbylý interiér. Za povedené považuji řešení zvláštně tvarovaného středového panelu.

Krása. Elegance. Noblesa. Laguna Coupé je dokonalým spojením těchto tří hodnot. Její příď, která je mimochodem pro mnohé podstatně stravitelněji tvarovaná, navozuje pocit suverenity a jistoty. Tu ve skutečnosti jen potvrzuje systém aktivního řízení všech kol 4Control...

Pozoruji karoserii a ujišťuji se, zda - li je její ztotožňování s konceptem Fluence (2004) oprávněný. Ihned odpovídám, že ano. Laguna si od Fluence vypůjčila styl profilu. Dalo by se říct, že i skvěle vyvážené proporce mají určitou rodinnou vazbu s Fluence. Záď modelu je osobitá a elegantní. Skvěle vypadají stylové, horizontální světlomety a krásnou optikou.

Chválit interiér Laguny Coupé by bylo jako nošení dříví do lesa. Opět musím přpimenout skvělé zpracování a prvotřídní dojmy u designu. Přístrojová deska je doslova vlnou elegance a noblesy. V mainstreamu dosud nevídané. Automobil snadno zapadne i do prémie...

Ano, i VW se naučilo vyrábět osobité vozy. Jeho Passat CC rozvíjí styl, který v roce 2004 nastolil velice osobitý, elegantní Mercedes - Benz CLS. Jeho vzor (jak sám VW prohlásil), nejvíce připomíná ve svém ladném profilu. Zadní světla mají osobitý tvar, i když jsou mezi lidmi patrně nejdiskutabilnějším prvkem na vozu. Passat CC podle mého nabízí o poznání elegantnější pozadí, než jeho vzor CLS s poněkud rozteklou záďí...

Příď se drží zavedených standartů značky, o čemž vypovídá klasická maska chladiče, ovšem zde elegantě zakomponována do elegantních prolisů, doplněných dynamickými světlomety.

Interiér, konkrétněji jeho přístrojová deska je takřka celá převzata ze standartního Passatu, což v původním modelu přináší sice solidní, ale velice nudnou atmosféru. Ve verzi CC je však doplněna velmi zdařilými prvky, jako například stylový volant, hlavice řadící páky, či drobná vylepšení středového panelu. Co je rovněž změnou k lepšímu, jsou výplně dveří, které už nejsou tak prapodivně tvarovány, jako ve standartním modelu. Celkový dojem z kabiny umocnil jakýsi prémiový odér.

Po tolika sezónách krásným monopostům, jejichž svižné tvary platily za ztělesnění dynamiky, pomalu začíná odzvoňovat. Stále ale doufám, že se tato imitace šlapací závodničky neroznese i do jiných stájí. Úzký zadní spoiler a rozdělené přední přítlačné křídlo z monopostu Formule 1 evokují tvary sérií, jako je F 3000.

Svět Formule 1 dostal další krutou ránu. Jako by jednotné motory a medaile nestačily...

V letošním roce se zajímavých konceptů zrodilo více než dost. Jeden z nich ale něčím zdatně vybočuje z řady. Hlavní prvek, který ono vybočení způsobuje, je jeho celková filozofie, na hony vzdálena zbytku světa. Automobil, který evokuje organickou látku a který vypadá, jako by byl odlitý z jednoho kusu materiálu, nese hrdý název:

Jak už bylo zmíněno v úvodu, automobil působí jako celistvý odlitek a jeho design je fenomenální. Podle mého se jedná o nejvíce futuristický Renault od dob kultu Avantime. Exteriér je ladný, čistý, svěží a také patříčně dynamický. Příď se nese v duchu impozantní masky se špičkově propracovanými linkami, které jsou při rozsvícení štíhlých světlometů a mlhovek z boku (společně s firemním znakem) krásně osvětlené. Povšimněte si již zmíněných světlometů, které obsahují soustavu světelných pásů...

Prvky, jako jsou litá kola, evokující větrný vír, zadní svítilny (či záď obecně) či skleněné plochy patří na samotný vrchol designového umění.

Interirér vozu působí jako kabina letadla za pár desítek let. Spodní část palubní desky, společně se stropem je navržena v podobném stylu, jako maska chladiče. Dominují zde ladné linky a harmonie. Jedinečné je celkové pracoviště řidiče. Celý interiér vozu (sedadla, palubní deska, pedály, připomínající ploutve...) je perfektně vypracovaný. Osobně jsem na Ondeliu nenašel místo, kde by nebyl výjimečný. Dokonce mne zaujal natolik, že bych mu rád v budoucnu věnoval samostnatný článek. Zkrátka Ondelios si mne získal. Bravo!

Dnes přícházím se svou troškou do mlýna s druhým dílem, který mapuje povedené sportovní deriváty (i čistokrevné sporťáky) ze známé továrny v malém městečku Dieppe. Tato továrna je rodištěm i takových legend, jako je Alpine A 110 či Renault R5 Turbo, který Renaulu jasně definoval další sportovní období a úspěchy. Inu, řadíme jedničku a začínáme...

Továrna v Dieppe momentálně slouží jako výrobna hot - hatchů pod názvem sportovní divize Renaultu, firmy RenaultSport. V minulém díle jsme si připoměli jejich skutečný majstrštyk (Mégane R26R) a jejich žhavou novinku, která už stihla zaperlit v silničním testu časopisu Autocar (to jí vyneslo post nejzábavnějšího vozu ve třídě - porazila i modelu, které bývají "škatulkovány" o třídu výše: Ford Fiesta, Mini Cooper, Suzuki Swift...).

Tato továrna na sny však není známa jen ostrými úpravami sériových Renaultů. V minulosti se zde rodily modely, které se vryli do paměti masám milovníků motorsportu. Vznikala zde jedna z ikon světových rallye, model, který dokázal v přímém srovnání potrápit i Porsche 911 a svou ovladatelností překonal i dobové Lotusy. Bývá považován za jedno z nejkrásnějších aut všech dob a milovníci rychlích kol i klasiků jeho jméno vyslovují s určitou dávkou cti a respektu. A co je nejlepší, je téměř jisté, že se zanedlouho dočká nástupce. Tato slova jsou věnována věhlasnému kultu Alpine, konkrétně modelu A 110.

Alpine A 110 se stal nejslavnějším modelem značky, úzce kooperující s Renaultem. Z toho vyplývá technický základ všech Alpinů právě u značky s kosočtvercem ve znaku. Konkrétně A 110 měl za svého technického dárce orgánů model R8. Produkoval se v letech 1963 až 1976, ve dvou karoseriích, jako kouzelné kupátko a svižný kabriolet. Automobil se stal (po boku například Porsche 911 nebo Lancie Stratos) jednou z ikon světové rallyové scény.

Ano, mluvil jsem o nástupci modelu Alpine. O reinkarnaci věhlasného jména je již teď rozhodnuto. Proč by pak Renault od koncernu PSA skupoval veškerá práva na používání tohoto jména? Aby si všechny tyto cenné listiny jen tak pověsil na zeď?

Alpine se podle určitých zdrojů měl na scéně objevit už letošní rok v Ženevě. Samozřejmě jen málokdo to opravdu očekával. Já start nového modelu typuji na Ženevu 2009, maximálně na Paříž 2009.

Model by měl (podle čerstvých informací) setrvávat na podvozku Clia RS, se kterým bude sdílet i motory. Nabídka karosářských variant bude doplněna o roadster, cena se odhaduje na cca 600 000,-. Tyto údaje vyplavaly na povrch v Únoru 2008, takže se jimi budoucí realiaze projektu nemusí přesně řídit. Jedna věc by ale měla být po (zatím) pozitivních zkušenostech z modelů Laguna GT/Coupé jasná, a sice že bude model disponovat aktivním řízením zadní nápravy Active drive, opráčený a plně elektrizovaný systém 4WS (Four-Wheel Steering).

Design prvního návrhu se zdá být zajímavý. Elegantní, sportovní a všestraně vyvážený. Druhá vize ale mnohým vyrazila dech...

Ať slavný příchod nového Alpinu bude vypadat tak či onak, velmi se na něj těším. Je jisté, že nabídne (jako jeho "podřízení" v podobě ostrých verzí Clia a Méganu) skvělé motory, technické zázemí a krásné jízdní zážitky. Už aby tu byl...

Opět se vracím s designovým tématem, ovšem dnes s poněkud jinou filosofií článku. Budu se věnovat nejpovedenějším sériovým designům, které v letošním roce spatřili světlo světa. Nebudu Vás zatěžovat rozsáhlými proslovy na úvod, takže jen prohlásím větu, které se lidstvo nikdy nezbaví. Jak je známo, design je záležitost čistě subjektivního charakteru, tudíž se mezi vámi možná najdou tací, kterým nepadnou mé poznatky do noty. Začínáme!

K tomuto vozu není třeba slov. Stačí se podívat na jeho skvělou retro karoserii a máme před sebou jedno z nejkrásnějších aut současnosti, bez ohledu na segment. Myslím si, že se jedná o momentálně nejzdařilejší retro. Fiat 500 tím pádem poráží podobně orientované modely, jako jsou Volkswagen New Beatle či Mini Cooper. Velmi se těším na další karosářské varianty, kterými budou kombi Giardinetta a kabriolet.

Mi. To je pro Alfu Romeo velmi perspektivní model. Jedná se o velkolepý návrat do B - segmentu, který Alfa Romeo delší dobu ignorovala. Dalo by se říci, že Mi. To odkazuje na legendární model Alfasud, dobovou ikonu ovladatelnosti. O tu se nebojím ani u modelu Mi. To. Její systém D. N. A, který poskytuje tři režimy nastavení řízení (Normal, All Weather, Dynamic), se v testech osvědčil a je považován za opravdovou technickou lahůdku. Ale nyní se vraťme k aspektu v tomto článku nejdůležitějším, k designu:

Vůz se po vzhledové stránce opravdu zdařil. Jeho exteriér je řešen originálně, s opravdovou dávkou temperamentu a dynamiky, se zdravou soutěživostí a grácií. Pozitivní první dojmy dokreslují velmi vyvážené proporce a ladná silueta modelu. Chválím také platonickou návaznost na fenomenální Alfu Romeo 8C Competicione, o které se velmi často mluví. I přesto, že se jedná o dobrý marketingový tah, Mi. To na 8C některými detaily skutečně odkazuje. Mám tím na mysli zejména kruhové, diodové zadní svítilny nebo příď, která vykazuje podobnou filosofii designu jako již zmíněný supersport.

Renault Mégane Coupé, který přichází po mezigenerační přestávce, vypadá skutečně k světu. Druhá generace tuto citelnou mezeru zaplňovala třídveřovým Méganem, který při pohledu z profilu karoserii kupé skutečně z části evokoval, o jednoznačné kupé ale nešlo. Dále jsme tu měli Mégane Coupé - Cabrio, který s nataženou střechou kupé sice představoval, ale někteří stále doufali v návrat karoserie, která v první generaci modelové řady Mégane oslovila široké masy zákazníků a dodnes patří na poli ojetin k velmi vyhledávaným vozům, které jsou často terčem různých ůprav.

Nová podoba Méganu Coupé již není pouhým Méganem s třídveřovou karosérií. Zadní část automobilu je zcela svébytná a od pětidveřového vozu zcela odlyšná. Jsem rád, že některé prvky, jako například konstrukce zadních sdružených svítlen ve formě dvou čtverců či ozdobné rámy nasávačů na předním nárazníku (které jsou jasně patrné na studii), byly zachovány i v sériové podobě. Jeho úhlavní konkurenti, v podobě Volkswagenu Scirocco nebo Volva C 30, dostaly krutou ránu...

První poznatek, který člověka při pohledu na C5 napadne, je ve srovnání s poklidným a elegantním předchůdcem rapidní nárůst dynamiky. Členitá příď, dynamický výzor, šípovitě řešené zadní svítilny dělají z komfortního francouzského korábu o něco dravější model. Tyto dojmy umocňuje dramatický boční prolis, který trochu připomíná jeden z prvků designového kombinátora, který se nebál experimentů, Chrise Bangela.

Vyšší stední třída dostala silného konkurenta, jehož aristokratické kořeny jsou vkusně skloubeny s ryzí modernou. Model čerpá z úchvatné studie C-XF concept. Příď tvoří klasická oblouková maska chladiče, která je doplněna originálními světlomety s dravým výzorem, který poskytují výrazné xenony. Kapota, to je harmonie muskulaturních linií. Dravý dojem podtrhují stylové lišty, situované na nárazníku vozu.

S vozem jsem se již několikrát setkal osobně. Ono setkání "In natura" pomůže k designovému hodnocení, popřípadě k doplnění sympatií k modelu.

Velmi ladnou záď ale poněkud přerušuje chromovaná lišta, umístěna těsně nad registrační značkou. Zadní svítilny jsou navrženy zajímavě a netradičně. Rozhodně zaujmou a jen tak se neokoukají.

Dnes budu psát o produktech, které pocházejí z nepříliš známého, pohádkového místá, ležícího v západní Francii, které se rozléhá v oblasti Horní Normandie. Leží v departmentu Seine - Maritime a je nejstarším francouzským lázeňským městem. Toto město prošlo v historii velmi významnou akcí, kterou bylo vylodění v Dieppe, konkrétně v přístavu v oblasti Jubilee. Tuto nepříliš podařenou historickou událost připomíná památník, umístěný zde na pláži.

To bylo pár informací na úvod. Důkladněji se budu věnovat továrně, díky které je toto malebné město známo i mezi ty, kterým je militaristika cizí. O továrně, ze které před časem vyjížděly legendy značky Alpine, které se svého času mohli měřit i s Porsche 911 a svou ovladatelností předčili tehdejší Lotusy. Věřím, že se do těchto končin kult modelu Alpine opět vrátí se zbrusu novým modelem. Nyní zde vznikají skutečné sportovní klenoty, které ve svých segmentech jen stěží hledají konkurenci. Jejich filosofie a charakter se nedají popsat slovy, proto dovolte, abych zde předložil stručné informace a foto s prozatimním majstrštykem, který z brány dílen věhlasné sportovní divize Renaultu, firmy RenaultSport vyjel poměrně nedávno a už se tučným písmem nesmazatelně zapsal do historie automobilového průmyslu jako nejostřejší hatchback všech dob. Jeho hrdý rukopis se také nachází v listinách severní smyčky, slavného okruhu Nürburgring, kde zajel vůbec nejrychlejší čas mezi předokolkami (8: 12 minut). Jen pro srovnání udejme hodnoty předokolek, které se umístili pod Méganem - Opel Astra OPC Nürburgring: 8: 35 minut, Mazda 6 MPS: 8: 39 minut). Tento model časově předčil i Porsche Cayman (8: 25 minut)...

...ano, je to tak. Tento model se stal nejostřejším hatchbackem v historii. Ve Velké Británii (která je mimochodem velkým obdivovatelem hot - hatchů, velké úspěchy zde slaví i celá divize RenaultSport) byl tento kousek k mání za (v přepočtu) 750 tisíc korun. Tento ultimativní hatch váží pouhých 1230 kg. Zkrátka, kapota zhotovená z karbonu, obě boční a zadní okno z polykarbonátu, absence zadních sedadel (jen na nich se uspořilo 32 kg), ale i takových věcí, jako je například airbag spolujezdce (konstruktéři tento krok zdůvudnili přítomností nových sedaček a šestibodových pásů), klimatizace (přinesla úsporu 20 kg) či sterea dělají s výslednou hmotností skutečné divy.

A abyste si nemyslely, že se z mých úst jedná jen o lobbyismus, nabízím Vám k dispozici výroky redaktora slavného Britského časopisu Autocar, který se podílel na samotném vzniku tohoto modelu. Od spekulací o jménu až po finální jízdy na okruhu. Obecně Autocar se čistě řidičským záležitostem věnuje snad s největší pečlivostí (ne nadarmo nese heslo "Týdeník pro opravdové řidiče"):

Celkem se těchto skvostů v Diepee vyrobí 450 kusů, z toho většinu (230 kusů) získá Velké Británie. O zbytek se poperou obyvatelé Francie, Německa, Španělska, Itálie a východní Evropy. Jak kvality vozu napovídají, do České Republiky se oficiálně nedostane ani jeden. Jen kdyby se tohoto úkolu zhostil nějaký dovozce...

Zdravím Flatouťáci!

Těm z vás, kteří do adrenalinového světa Flatoutu teprve pronikají, bych Vám rád sdělil několik rad pro úspěšný start a sbírání prvních cenných bodů jak při závodech, tak v derby aréně. Zároveň doufám, že i zkušenějším závodníkům se budou některé mé poznatky a zásady hodit.

1.) Charakteristika vozu

Pro hráče, kteří se na tratích (často i v příkopech) teprve zabydlují, bych doporučil bezpodmínečně automobily s předních kol. Předokolky totiž poskytují neobyčejně skvělé vlastnosti na poli aktivní bezpečnosti automobilu, mezi které patří například prvotřídní adheze takřka na jakémkoliv povrchu (ale věřte, že i s tou nejvyladěnější předokolkou se při trošce šikovnosti dostanete na dvě kola ;-) ). Dále bych rád zmínil další nesporné výhody předokolek (týkající se opět aktivní bezpečnosti), které spočívají v jejích prvotřídní ovladatelnosti. Držení stopy, řízení, manévrovatelnost a již zmíněná adheze, to vše patří na absolutní špičku. Ne nadarmo jsou předokolky prvotřídního charakteru umístěny do sportovní třídy race (Insetta) nebo dokonce i do profesionální třídy, Street (Sunray).

Co se týče zadokolek, ty jsou primárně určeny k zábavě za volantem a obecné radosti z jízdy. S těmito uchulahodícími vlastnostmi ale ostře kontrastuje přetáčivost, která je často vyůstěna v přetáčivý smyk, po kterém následují hodiny a špatný návrat zpět do ideální stopy. Jako začátečník jsem s tím měl také občas problémy, zejména při síťových závodech, ve kterých záleží na reprezentaci závodníka a sbírání bodů. Ale jakmile si na pohon zadních kol zvyknete, nebudete chtít ho měnit za předokolku. U nich totiž často mívám jakýsi pocit nesvobody, který vyvolává nemožnost jít do driftu...

Jak je známo, celý start Vaší kariéry začíná v kuriózní třídě, plné "omlácených amerik" a sice ve třídě Derby. Zatím máte na výběr jeden ze tří modelů (včetně výběru pohonu: RWD, FWD, 4WD). Základ tvoří rozměrově velmi malý, ale výkonostně solidní Chili (s cenou 3000 CR). Je to automobil, který jsem si osobně vybral jako první. Dají se s ním porážet i automobily o nějaký ten segment výše (nemluvě o zbylých dvou automobilech v prozatimní nabídce). Dalé Vám garáž nabízí model Malice (s cenou 4000 CR). Je to automobil, který (díky pohonu zadních kol) nabízí vramci možností solidní zábavu za jízdy. Do třetice tu máme čtyřkolku Roamer (s cenou 5000 CR). Jestli zvolíte jistou a poslušnou předokolku, zábavnou a driftující zadokolku či čtyřkolku s vynikajícím přenosem točivého momentu na všechna kola a se schopností ideálního startu, je jen na Vás!

Jestli hledáte místo, kde vybít svou energii či spojit destruktivní hrátky s napínavým závoděním, jste ve Flatoutu 2 na správném místě. Ten je totiž ve srovnání s nadmíru povedeným prvním dílem (ve kterém šlo zejména o pravé kvality závodníka a řízení bylo o poznání reálnější, což cením) zábavnější. Má však jednu krutou nevýhodu. Když se k Vám zezadu blíží cizí automobil, je lépe se mu vyhnout, protože zdejší auta mají neobyčejnou lehkost konstrukce. Z toho vyplívá, že když to do Vás někdo zezadu napálí, máte tendenci se s automobilem otočit o 360° (což v prvním díle možné nebylo) a to i když míří maličký Chili Pepper na Truck. Tato nevýhoda mě v minulosti stála několik nevyspitatelných situací.

Již zmíněné destrukce jsou zde na denním pořádku. V multiplayeru ale najdete i nespočet herních místností, ze kterých Vás za případné kolize bez milosti vyloučí z herní místnosti. Nejhorší případ je, když se neudržíte a sejmete hostitele hry. Jestli má dotyčný chuť Vás za tento čin vyhodit a kdyby s Vaším vyhozením z místnosti souhlasila většina hráčů, nezbývá nic jiného, než si hledat místo jinde (popřípadě si bleskem změnit profil, přihlásit se zpět do místnosti, ze které Vás vyloučili a pořádně si to s nimi na oplátku rozdat :-))

Když ale nastane na trati klid a Vy se se svým vozem nacházíte v popředí, je dobré pořádně na to šlápnout a vyrazit kupředu. Jenomže e každý automobil v zatáčkách a šikanách poslouchá na slovo. U těchto modelů je vždy dobré nejprve vychytat ideální stopu a až poté vjet do zatáčky. Týká se to zejména zadokolek s vyšším výkonem v dané třídě (Venom, Bullet GT)

Flatout poskytl pro hráče se živější povahou skvělou záležitost, která nese jméno derby aréna. Prakticky je to totéž, co klasická americká zábava se starými koráby, proto se do flatoutové derby arény hodí asi nejvíce derby speciály (vymlácená okna a často i chybějící dveře, za které suplují dvě železné tyče, přivařené ke karoserii). Podstata věci je velmi prostá - co nejvíce demolovat soupeře, za což sbíráte body. Jednou z taktik je (v případě derby arén s okraji, připomínajícími klopený okruh - Derby bowl 1, 2, 3) ihned po startu a prvních kontaktů se soupeři proniknout na okraj a rotovat kolem celé arény. Často se stává, že někoho cestou parádně trefíte. Další taktikou je (ihned po startu) okamžité odbočení a kontakt s sousedními spoluhráči.

Demoliční derby se odehrává jak v klasických arénách, tak i v netradičním prostředí, jako je například rozestavěná střecha mrakodrapu, benzinová stanice či parkoviště před obchoďákem. Jen tak pro zajímavost: hraje se bez jakýchkoliv hranic či pravidel...

Jakmile vyhrajete svůj první závod ve flatoutu 2, poznáte skutečnou chuť vítěztví. Místní tratě jsou totíž po prvních pár kolech silně zaneřáděné odpadem, který tvoří rozlámané plaňky venkovního oplocení, dřevěné stožáry, barely, kužely, či dokonce i vraky automobilů Vašich soupeřů (a nejen jich). V lese se na trati nachází i dřevorubecká technika a kmeny stomů, která dokáží váhově lehčím modelům nadělat pěkné problémy. Po překonání těchto problémů je radost z vítěztví ještě intenzivnější, než kdyby tomu tak bylo na stále hladké trati.

Osobně považuji za nejkrásnější prvenství vyhrát s Bulletem GT, v plně obsazeném závodě a pokud možno na bahnitém povrchu (na něm je totiž Bullet GT místy silně přetáčivý a získat zpět vládu nad vozem je pro někdy oříšek i pro zkušené...)

Tratě Flatoutu poskytují hráčům kuriózní a zábavné prostředí pro projevení jejich závodnického nadání. Kromě klasických (i když po Flatoutovsku poupravených) závodních okruhů či uzavřených, klopených oválů se zde nachází například závodní prostředí, které vyústí ve velkém obchodním centru. Nákupní vozíky a lavičky zde neslouží pro nakupování, ale pro skvělé zásoby nitra, stejně tak jako velké skleněné výlohy. V menších obchodem jsou velkým zdrojem cenného nitra regály se zbožím, které se po projetí několika závodníků stane ihned neprodejným.

Dalším zajímavým (a velmi oblíbeným) prostředím jsou americké vodní kanály. Toto prostředí považuji za jedno z nejzábavnějších. Jen si dávejte pozor na vybírání ideální stopy. Stačí trochu najet na okraj kanálové stěny a máte co dělat, abyste zvládli zpět získat kontrolu nad vozem.

Další, velmi atraktivní prostředí pro destruktivní závody jsou rozsáhlé pustiny a prérie v podobě série tratí Desert. Patří sem Desert oil field, Desert scrap yard a Desert town. Zde v pustině vévodí opuštěné benzinové pumpy, obrovské kaktusy, či dokonce letecké vrakoviště. Již zmíněné kaktusy, nebo také kostry uhynulých zvířat jsou skvělým a velice bohatým zdrojem nitra. Tomu se budeme věnovat v následujících řádkách.

Ano, jak praví nadpis, použití nitra (neboli dusíku) je asi nejprospěšnější v zatáčkách, které automobilu sníží kinetickou rychlost (někdy i o více něž polovinu). Je proto zapotřebí s ním umět hospodařit. Nitro je ve spojení s Flatoutem velmi populární. Dalo se používat i ve FO 1 (nikoliv však v derby aréně). Hlavním bodem pro správné hospodaření s nitrem je jeho šetření do zatáček. Jeho účel je často nalezen i u zadokolek, které se dostanou do přetáčivého smyku. Ten se dá včas korigovat přidáním nitra bez přidávání rychlosti. Patrně nejčastější použití nitra je na dlouhých rovinkách, ve kterých se dá za pomoci tohoto zázraku dosáhnout slušného náskoku. Osobně se mi nitro hodí na startu závodů, jejiž startovní pole je doplněno mantinely, které tvoří směs kuželů (například Pinegrowe 1 nebo 3). I přes případnou zadní startovní pozici se můžete (díky zajetí do stopy s mantinelem) dostat rapidně dopředu. Osobně jsem tuto praktiku nedávno podstoupil. Jednalo se o závod Pinegrowe 3. Startoval jsem ze sedmého místa a díky sejmutí kuželů s nitrem jsem se dostal na první místo. Poté záleži jen na vytrvalosti a psychice závodníka.

Výše zmíněná psychika jezcde má velký podíl na samotný průběh závodu. Toto pravidlo ale platí zejména v pravých závodech (například SCAR - Scuderia Corsa Alfa Romeo), ve kterých na předních místech figurují takové aspekty, jako je správně vyjetá, tudíž ideální stopa, bezpečné korigování přetáčivosti a snaha vyhýbat se volně pohozeným předmětům na vozovce či předvídání kolizí. Toto ale ve Flatoutu neplatí! Sice tu jde (jako v každém, byť v tomto případě destruktivním závodě) o prvenství a o co největší počet bodů, Flatout Vám ale nabízí speciální aktivity, ve kterých jde jen a jen o níčení. Když pomineme již legendární derby arénu, máme zde například, disciplína v novém Flatout - Ultimate Carnage, ve které jde v podstatě o jednu prostou věc - co nejvíce toho zničit, zdemolovat či jinak znehodnotit. A zde hraje psychika také významnou roli. Zde musíte být silní, draví, pohotoví, ale někdy i obezřetní (zejména když Vám jde o body do poháru jezdců).

Flatout nabídl hráčům také velmi zajímavou a zábavnou aktivitu, kterou přinesl již první díl, a sice kaskadérské akrobacie. V prvním díle se tyto hrátky provádějí klasickými automobily, které jsou běžně k vidění v závodech a derby arénách, ve dvojce se už jednalo o kaskadércké, maximálně ultimativní speciály se zásadně tryskovým pohonem. Dosahují brilantní rychlosti při zachování solidní ovladatelnosti a vypadají dosti nekonvenčně. Jeden speciál je k viděni v multiplayeru (Rocket - v podstatě se jedná o přestavbu Sunraye na již zmíněnž tryskový pohon). Sunray, jakožto precizně vyladěná předokolka vykazuje a poskytuje skvělé jízdní vlastnosti a obecnou ovladatelnost, která jde ruku v ruce s dechberoucí rychlostí a agresivitou Rocketu. Sice mám zadokolky rád, ale nechtěl bych vidět, jak by dopadl nezkušený závodník za volantem tryskové zadokolky...

Reprezentaci jezdeckých kvalit, kterou zde můžete opravdu naplno prezentovat, jsem si nechal na konec. Flatout 2 nabízí vzkutku velmi jednoduchý a zárověň povedený multiplayer. Já jsem doposud používal (a zatím ještě používám) verzi bez jakéhokoliv patche, kterou hraji přes GameSpy. Bývá ale zvykem, že stažený patch může mnohým dělat neplechu. S tím jsem se už jednou osobně setkal u kamaráda, který si patch stahoval a posléze instaloval (konkrétně verzi 1.2). Jakmile instalaci dokončil a spustil hru, došlo k tomu, že hra nebyla schopna spojení s internetem, tudíž nebylo možno využití multiplayeru. Doufám, že se s takovou nepříjemností nesetkáte.

Nadešel čas zůčtování! Dnes se dozvíme, které automobily se staly nejzábavnějšími vozy ve Flatoutu 2 a ke kterým je potřeba vzhlížet s jakousi úctou. Za chvíli spatříte plejádu těch nejúžasnějších strijů, které nám svět Flatoutu 2 nabízí. Držte si klobouky, začínáme!

Nyní přišel čas zůčtování. Vyvrcholení mé nemalé práce s těmi nejzábavnějšími vozy, které jsou ve Flatoutu 2 k nalezení. Předem bych Vás ale chtěl upozornit, že jsem hodnotil pouze ryzí vzrušení za volantem, tudíž sem nebyly započítány souhrné kvality automobilů. Kdyby se jednalo o celkový přehled kvalit, kartami by řádně zamíchal Bullet GT, který v tomto testu usilovně bojoval v rámci třídy o vítěztví. Ale i přes (velmi těsné) druhé místo ho považuji za jedno z nejlepších aut v dějinách Flatoutu. Teď ale zpět k finalistům: Absolutně nejzábavnější speciál v tomto velkém testu se stal:

1.- 2. místo: Bullet GT (1, 05)
2. místo: Speedwil a Speedshifter (1, 15)

3. místo: Scorpion (1, 3)

Ve sportovní třídě se nacházelo kandidátů na prvenství více a finále bylo vyrovnanější, než jak tomu bylo u Street classe.Tato třída nabízí poměrně velké množství automobilů, které po jízdní stránce mnoho chyb nenadělají. Při určování záporů jsem se často zapotil. Považuji za nutné oznámit, že kdyby byla předokolka schopna aspoň minimálních driftů, tak by se do úzkého finále dostala Insetta. Když nebudeme počítat její neúspěchy (kvůli pohonu přední nápravy) v driftovacích disciplínách, ve zbytku excelovala. Již zmíněné drifty jsou velmi významný aspekt mezi významný aspekt v jízdní zábavě. Přesto ale vítěz může být jen jeden. V tomto případě se jím stala:

1 - 2. místo: Lancea (1, 1)

2. místo: Bullet (1, 3)

3. místo: Boxer (1, 75)

Derby speciály to měly se svým reprezentantem na požitkářském slunci třídy celkem sporné. Vozy v této kuriózní třídě slouží především pro pečlivý zácvik nováčků. Ale i profíci se občas dokáží pobavit za volanty některých speciálů. Ve finále jsem se rozhodoval mezi vozy Venom a Switchblade. U Venomu byla významnou devizou celková suverenita za každé situace, u Switchbladu zase skvělá driftovací schopnost, která byla doprovázena místy výraznějšími náklony v zatáčkách, které může někdo považovat za zábavné. Ale nakonec padla karta na:

přetáčivost, která se projevovala citlivě a
zcela předvídatelně, tudíž se dala včas korigovat. Někdy se

ale vymiká z rukou, což přispívá k adrenalinovější jízdě a

1 - 2. místo: Venom (1, 5)

2. místo: Malice (1, 3)

3. místo: Banger (1, 45)

Na testování nejzábavnějších aut ve FO2 budu ještě dlouho vzpomínat. Díky tomuto projektu jsem se seznámil s kvalitami (i chybami) některých automobilů, o kterým jsem předtím věděl jen málo. Hráči závodních her většinou berou požitek z jízdy jako důležitý herní faktor, tudíž jsem sepsání tohoto srovnání považoval jako samozřejmost. Doufám, že se Vám tento test líbil. Osobně zastávám názor, že kdyby si nějaký můj článek přečetlo jen pár lidí, měla jeho příprava smysl.

S přáním příjemných chvil na tratích Flatoutu a ještě zábavnějších aut se s Vámi loučí

JAMES

V tomto (v pořadí čtvrtém) díle Vám představuji výsledky mého testování v uzavřeném testovacím polygonu.

Na tuto část textování jsem se těšil snad nejvíce. S vybranými finalisty (viz tabulka) vyjíždím na uzavřený testovací polygon, odkud pochází naměřené hodnoty v tabulce a časy na klopeném oválu. Hned na začátku bylo snadno předvídatelné, že se do nejužšího finále nedostane ani jedna předokolka, protože se jedná o přehled jízdní zábavy, ke které bezpochyby patří určitá úroveň driftovacích schopností a notoricky známé "jízdy bokem". Proto jsem vyhotovil druhou část testu, která bude zohledňovat kvalitu a bezpečnost jízdy.

Na klopeném oválu asi nepřekvapí, že se Road King díky svému skvělému rejdu a brilantní pružnosti agregátu nebezpečně přibližoval Bulletu GT, který držel standart mezi šampiony. "Mistr drift" měl také díky rejdu lepší přilnavost na vozovce a ve vyšších rychlostech lépe vychytal čistší a tudíž rychlejší stopu. Bullet GT je typické americké GT, preferující plavnost podvozku a v tomto případě i vkusně vyladěnou přetáčivost. Při jeho kvalitě brzdové soustavy se člověk nebojí to pořádně rozpálit. Odpovídající tomu jsou také naměřené časy, kterými Bullet GT (spolu s těsně druhým Road Kingem) neměly konkurenci.

Další na řadu přišla Daytana, kterou jsem jako první důkladně proklepl na driftech na asfaltu. Na ní je asi nejcitelněji patrný přechod mezi suchým driftem na asfaltu a silným driftem na trávníku. Ale i tak byla Daytana jedna z nejlepších modelů, co se týče ochoty jít do driftu na asfaltu, z čehož vyplívá, že na bahně umí velké věci. Je to směs kvalitních jízdních zážitků, zabalená v přitažlivém kabátku.

Skutečnou řidičskou extázi jsem včera zažil s Lanceou, konkrétně v Pinegrove 2. Jednalo se o plně obsazený závod, kde Lanceou disponoval každý závodník. Start byl pro mé soupeře velmi chaotický, protože téměř všichni nezvládli kouzlo přetáčivosti tohoto řidičsky velmi zajímavého modelu a už na startu se jim podařilo vytvořit kmitající bariéru, která mě sice nepatrně zpomalila, poté jsem si ale s radostí vychutnával výběr zatáček s povedenými drifty.

Doufám, že mi nemáte za zlé, že jsem do finále ve Sport classe mezi finalisty nezapočítal Ventura. Jedná se o skvěle přetáčivou (tudíž zábavnou) zadokolku, ale chtěl jsem dát šanci i modelům z nižších sfér, jako je například Boxer. Jinak si myslím, že Ventura se nemá za co stydět, je zábavná, skvěle ovladatelná a výkonnostně vyrovnaná.